Nejjedovatější ryby světa

                         Odranec pravý

Odranec pravý (Synanceia verrucosa) je mořská ryba, žijící v mělkých vodách teplých moří podél celého obratníku Kozoroha. Je nazýván "kamennou rybou" vzhledem ke svému dokonalému maskování. Ryba je 25–50 cm veliká, nepravidelného tvaru, s povrchem těla připomínajícím korál nebo kámen. Je vysoce jedovatá, jedové žlázy má v paprscích hřbetních ploutví. Její jed je nebezpečný i pro člověka, ročně zahyne přes dvacet plavců, kteří náhodou šlápnou na zpola zahrabaného odrance. Odranec je schopen přetrvat až 24 hodin zahrabaný v písku na pláži.

Jed je bílkovinné povahy, způsobuje rozpad tkáně, ochrnutí až srdeční zástavu. Proti jedu existuje protilátka, ale musí být podána do několika hodin. Doporučuje se poraněnou nohu ponořit do horké vody – jed je inaktivován teplem.

Potrava: Odranec jí malé ryby a korýše. Loví tak že sedí nehybně na dně a čeká na kořist, kdýž proplave kolem tak na ni zaútočí.

Popis bolesti když vás zasáhne Odranec Pravý svým ostnem: mučivé bolesti vysoké teploty do pár hodin umíráte (pokud se vám nedostane odborné pomoci).

                                 Perutýn ohnivý

Perutýn ohnivý (Pterois volitans) je jedovatá dravá ryba z čeledi ropušnicovitých (Scorpaenidae) žijící v Indickém, Tichém a nejnověji i v Atlantském oceánu, a to převážně v mělkých vodách a na korálových útesech. Pro člověka není jeho jed obvykle smrtelně jedovatý, ale zasažení bývá značně bolestivé s dlouhotrvající rekonvalescencí. Perutýn využívá jed pouze k sebeobraně, a pokud není ohrožen, sám neútočí.

Jedná se o samotářskou rybu, která žije v menších společenstvích jenom v mládí nebo v době rozmnožování. V dospělosti se jedná o silně teritoriální rybu, která brání svoje území, jak před cizími, tak i před jedinci stejného druhu. Případné narušitele zahání svým vzhledem nebo jedem, kterým disponuje. Samečci perutýna jsou mnohem agresivnější než samice.

V současnosti není perutýn ohnivý evidován jako ohrožený druh. Jedná se o hojný druh, nicméně s úbytkem a poškozováním korálových útesů se zmenšuje i oblast jeho přirozeného výskytu a současně klesá množství ryb, které může lovit, což vlivem jeho závislosti na hojnosti potravy na malém území může mít nepříznivý dopad na jeho populaci. Nicméně v Atlantiku, jímž se šíří od konce 20. století, je považován za nebezpečný invazní druh.

                                                                                                                                         Lukáš Juhás 8.B