Kapitola 3
Odkaz na předchozí kapitoly
........Na poslední chvíli jsem vběhla do autobusu a zaplatila. Posadila jsem se na zadní
sedadlo. Přijeli jsme na zastávku a do poloprázdného autobusu nastoupilo spoustu lidí.
Přisedl si ke mně mladý chlapec. Po chvíli trapného ticha jsem se ho zeptala, kam jede.
On se na mě podíval jako úsměv odpověděl: "Do školy". Já se usmála a řekla,
že já také a do jaké školy jede? "TG Masaryka, odpověděl, a ty?" "Já, já taky" :)
Já jsem Týna Kočková a ty? Já jsem Adam Šťastný. Aha to je velmi zajímavé a pěkné
jméno!", bože to bylo trapný. "Ale ne v pohodě, řekl. Šli jsme dál a nic jsme neříkali.
Oba jsme se cítili trapně, myslím a nevěděli co říct. Nevěděla jsem, čím začít a tak jsem se mu omluvila
za to, že furt za ním chodím, ale že nevím, kde je ta škola.... Zasmál se a pak mi
řekl, že je to v pohodě stejně bych šel sám. Šli jsme asi dalších patnáct minut a přišli jsme
ke škole. ''Tak jsme tady, chceš doprovodit do třídy?,, byla jsem zaskočena otázkou,
''Eehm, asi stejně nevím, kde mám třídu, budu ráda, děkuju." Na chodbě se objevila paní ředitelka.
,, Přišla ke mně, přivítala mě a vzala mě do ředitelny. S Adamem jsme na sebe mávli na pozdrav.
Paní ředitelka mi přinesla učebnici, dala mi je do ruky a řekla mi:
'' Tak tady máš věci a jdeme do tvé třídy.,, Jen jsem přikývla šla jsem s ní. Když jsme přišli do třídy, všímala
jsem si Adama, jediný seděl sám a tak jsem si k němu šla sednout. Navíc to byl jediný člověk,
kterého jsem znala. ''Ahoj Adame, můžu?,, Adam sundal tašku ze židle a přikývl.
Choval se divně, jako by mě neznal. Možná se stydí před kamarády. Ředitelka odešla a řekla:
'' Seznamte se, já vás tu už nechám.,, Musela jsem se vrátit k tabuli a představit se.
'' Dobrý den paní učitelko a ahojte žáky. Nooo, takže, já jsem Kristýna Kočková,
ale říkejte mi Týno… ráda kreslím a mám ráda umění. Je mi čtrnáct let a to je asi vše, pokrčila jsem rameny."
Šla jsem si zpátky sednout. Adam byl docela hezký a hodný, byla jsem ráda, že sedím
s ním. Všimla jsem si, jak na mě zírá a podívala jsem se na něj. On hned odvrátil zrak.
Malinko jsem se pousmála a vzala jsem si učebnice, měli jsme matiku. To mě moc nebavilo
a proto jsem celou hodinu přemýšlela nad tím, jaký tu asi lidi jsou, a jestli sem zapadnu?
Budu tu mít kamarádky? Pak mě z přemýšlení vytrhl zvonek. „Příští hodinu píšeme písemku na probranou látku
, řekla učitelka a odešla." no nazdar!"...............
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Emma Buštová a Anna Kohoutová, 8.B